Báseň století
Ještě dnes napíšu báseň století!
Celý den si říkám: Dnes to z tebe vyletí!“
Zkouším to na ostro, myšlenky ale strádají –
– tu sílu, kterou potřebuji,
aby recenzenty sváleli.
Soustředím se na klubíčka slovíček.
Snažím se netáhnout slovníček.
Zaujat slovotvorným obrazem.
Touhle ideí jsem zcela zasažen.
Dnes chci napsat báseň století!
Ať se všude světem rozletí!
Ať jsou jí plné noviny,
jak když v létě zrají maliny.
Říkám si, že s básní můžu zrát.
Není se kam honit, kde se hnát!
Všechny moje slovní obrazy,
se v mé duši jistě odrazí.
Dnes napíšu báseň století!
Kousek ze mně nechť tam doletí!
Postrádat ho takřka nebudu –
– neodchází přece do věčnosti,
mění se ve zlatou hroudu.
Básně nejsou slova vypsané.
Nejsou to jen znaky prolhané.
Kdo ví? Zda a proč jsou na světě?
Sejde na tom? Nelpím na větě.