Ptáci

Zverejnené 28. februára 2020

V prostředí, kde každý má své místo.
Nacházíme prostor k dotazům.
Všichni máme k tomu blízko.

Všechno živé kolem roste mezi námi.
Kdopak jsou ti tajemníčci a jaké hájí strany?

Dneska tady, zítra tam. A můžou k tomu létat.
Ne, jako ty krásné louky. Ty smí tak nanejvýš vzkvétat.
Jenom, pouze pouhý ptáci smí se vznášet ve dne
kudy chtějí. Ať jsou to holuby, nebo draci.
Všichni malí-velcí ptáci, se již brzy chopí
ve své rutinné práci.

Nejspíš přilétají veprostřed noci.
Znavení z dlouhé cesty a rádi za ten zasloužený pocit.
Nemůžou si zatít své malé pěstě.
Ani dělat zvláštní ksichty,
když jim kde-kdo stojí v cestě.

Nemůžeme podlétávat. Občas si jen zanadávat –
na všechno, co kolem breptá. Slova vypuzené z recta.
Chceme obviňovat ptákoviny.
Vnášet na ně naše viny.
Vadí nám, když poletují.
Vidíme v nich volnost svoji.

Pořád jsou to jenom ptáčci.
Za tebe nemůžou orodovat. Ačkoliv jsou nebi rádci.
Pořád jenom ptáci.
Klubko peří, svobody a králi zvěří.

Nejsou ani dobří, ani špatní.
V našem světe je to norma.
Oni mají ale svůj zákon vládní.
Nemůžou se rovnat tvoji mysli.
Když ty myslíš, že si myslíš,
oni dělají co zmyslí.

Pořád malí, pestří ptáčci.
Závidíš a usínáš – jak bojuješ s jejími hlásky.
Pořád jsou to malí, pestří ptáci.
Jsou jen jiní. Co jsou oni, si ty v práci.

Podobné témy básní:

barvyletptáciPríroda

KONTAKT na autora:   admin@blognet.sk