Jakou sis mě přál?

Zverejnené 6. mája 2020

Že prý jsem nevrlá.
Že nechci uklízet.
Že neslyším slova,
které mi chceš nabízet.

Prý nejsem přítulná,
jako by sis to přál.
Prý nejsem úslužná,
neuctívám mužský grál.

Dal jsi mi důvody,
původně slova křičené.
Ty tvoje úvody,
vzbudili všechno řečené.

Já jen řídím se vůli tvou,
budu ta, jakou sis mě přál.
A všechny představy,
změní se přímo v to, o cos stál.

Nesnáším pokřiky, hrubosti,
školy života.
Zbabělé povyky –
ač řveš jasně, uvnitř slepota.

Pomalu dosázím,
kousíčky mojí skládačky.
Společné obrazy,
řadím do kolonky sračky.

Odteď se mění svět.
Vzbuzuji válku se sebou.
Nechci mít všechno hned.
Pamatuj si mě třeba nevděčnou.

Sbohem, ty lásko má!
Scházím z pozlacených schodů.
Raději žít pravdu,
než-li se sítem chodit po vodu.

Budu tak otrlá,
že přestávám v tobě uklízet.
Vše kolem mě volá.
Smysl má na to nahlížet.

Podobné témy básní:

láskaodvahapřánívztahVzťahy

KONTAKT na autora:   admin@blognet.sk