Pohled z nebes
Děda! prosím, vrať se na Zem.
Jestli můžeš, buď ten blázen.
Na Zemi je všechno větší:
Lidské echo, lidské hlasy,
lidské chutě všechno spasit.
Na Zemi je všechno hezčí:
Modely na vernisáži, před foťákem
i na pláži.
Lidská krása nemá hranic.
Na Zemi je všechno sladší:
Bozky jako na rozdání, každý líbá,
všechno k mání. Žádná rozkoš není tabu.
Děda, vidíš v tom snad chybu?
Jak se žije tam, ve vzhůry?
Máš tam občas noční můry?
Straší tě snad něco kolem?
Hlídá tě někdo za rohem?
Je to v nebi jako v ráji?
Co tě trápí? Co tě kvárí?
Ze zhora to přece vidíš!
Máš snad radost? Či se stydíš?
Děda, kdybych tohle věděl.
Kdybys dal mi náznak.
Sletěl bys třeba jen na chvíli
a pověděl, zda se mýlím.
Zda mám představy zmatené,
zda jsou skutečným obrazem Země?
Na Zemi je všechno:
Trovy, věznice i hezké dvory,
obchody i funkční systém.
Tohle zasílám Ti listem.
A Ty, děda, jestli můžeš,
zděl, kde kvetou hezčí růže … .