Svou cestou
Vždycky tvé světlo vzplálo napříč mým vědomím.
Uvědomujíc si tu sílu, jsem plul s otazním svědomím.
Někam, kde uháním i bez tebe sám.
Neznám odpovědnost za to, co již mám.
Vždycky záviděl jsem, koukal ostatním.
Na jejich krásnohled – jistě ním lpí na těle mým.
Uháněl jsem někam, kde tě nespatřím.
Abych mohl žít, být lepším, silnějším.
R:
———————————————
V zrcátku jsem viděl, jak tam stojím sám.
Nikdo nestál za mnou??!!??
Před čím mizím je jen klam??!!??
Strádám svou identitu a dál přestávám být já.
Každý si hledí sebe, kór když mně nezná.
———————————————
Vystihl jsem tajné šifry synovy.
Chtěl jít na vejšku, sledovat stopy tátovy.
Já mu vzal naději, že může být sebou sám.
Doposud chtěl být jak já.
Ten pocit dobře znám.
Vždycky koukal jsem, jak žijí za rohem.
Obdivoval jiných a neznal, kdo já jsem.
Synu! Prosím, nebuď po mně takový.
Vyjádři se sám! Nedělej chyby otcovy.