Hučení

Přijel za mnou zezadu –
kdepak nabral by on odvahu?
Řval hlasitým šeptáním,
nevím jestli ze sna, před spaním.

Pořád je ho cítit,
když se k sobě upíná.
Trápí se všemi lidmi,
strach ho celkem objímá.

Já vím že vzlétat chtěl,
ale strach ho ze strán obešel.
Křídla vystíral,
a pak se pod nimi sprohýbal.

Má lásko – přestaň řvát!
Zaplatíš za to víc, než smíš dát.
Můj muži, nech se vstát!
Abychom živě se mohli vyhrát.

Vítám sníh! Již nebude víc hřát.
Vítám déšť, co probudí tvůj hlad.
A ty budeš líný, mu vzdorovat a lhát.
Až docílí se síla,
kterou tvoje duše skrývá nastokrát.

Podobné témy básní: