Mít to vlastní
Ze všech stání, co se hlavou honí každým dnem.
Pokaždé, z těch dlouhých, pouhých hodin vzkvétá vněm.
Chtít se cítit v pohodě a podél být i šťastný.
Být sám sebou – bez ospalků. Mít ten pocit vlastní.
Ze všech dnů, co touha řve a trhá mříže zítřku.
Pokaždé se rozechvěje a skryje svět.
Vítr škube holé zdi a shledává nové střípky.
Jak kdyby to bylo krásný, někomu snad vlastní.
Navštěvovat, shledat úspěch jiných a žít s chutí.
Nemít čas o výmluvy – Pse to dnes hroutí?
Stejně jako včera, zítra, stejně dnes a taky hned.
Chci to stejně! Nestát za zdí! Mít to jednou taky vlastní.
Dopovězen. Tak jak příběh v tobě, když se vzdáš a běžíš.
Vypovězen. Ze svých dojmů vyčkáváš a střežíš.
Hlídáš kroky. Snadné šance, drobný úkrok ze stran,
kde je úspěch hodně hlásný, kde nebudeš trestán.
… Takhle čekáš a spoléháš. Být to tobě vlastní.
Silní lidi neměj záda ohnuty od těžkých břemen.
Nemají chůzi pokulhanou věčne píchajícím trnem.
Je to jejich osud spásný nebo jenom náhoda?
Přeješ se to dozvědět, učit se a inspirovat?
Nebo chceš to mít hned vlastní?