Pole
Krásy rozkvitlého pole dávají smysl, zvedaj mysl nahoře.
Kolem je to, co v nás živí fyzické náměty a síly.
Krásy z polí mizí v čase, vrátit je zpět – prosba v hlase.
Vrátit je zpět, být opět retro. Součást toho, co rozkvétlo.
Chytat stonky, které kdysi stáli vzpříma.
Dostávat to, co člověk sám dávno proklíná.
Vidět věci nenazdalě malé.
Být vděčný, živit naděj v sobě stále.
Někdo fyzicky se topí. Pomozme mu!
Leknutí z polě ho jisté vzchopí.
Ale to nebude síla, kterou hledá.
Ta je vepřed a duší svět nadzvedá.
Síla krásy zakvitlého polě.
Ne! To není jen obilí, žrát a vole!
Krásy tyhle již zmizely nám v příkrém čase.
Chytám se stonek, které uvízli mi v hlase.
Pole, jako symbol vzpomínek na slávu.
Čistou, hezkou zemi, stonky nesli zprávu.
Takhle čisté vzkazy umí jenom polě.
Nejsme již víc slabí. Stonky zpříma hore.