Tam, kde vyrůstám

Zverejnené 9. augusta 2019

Snažím se růst a dospívat s věkem,
který již překročil level a čáru …
Po těch, já chtěl jsem se ubírat letem.
Nyní vím, že plány můžou vést k zmaru.

Zatím jsem prožil čas v ulicích města.
Ve čtvrti, kde stejná pravda vyzdívá.
Všichni jsou jakoby stejného těsta,
můj názor jejich vzhled prokletě mívá.

Přátelé pomalu selhávají v žití.
Vidím a vnímám, že nejsou již zdrávi.
U láhve, která se zlatistě třpytí,
snaží se vyřešit všechny své sváry.

Jak změnit svět, se kterým jsem pevně spjatý?
A žít si to, co chci? To, co mně baví?
Možná se zamýšlím, zda-li být sjetý?
Je to jak výsada? Nebo mně spálí?

Občas, když myšlenky sejdou se spolu,
a někdo odjinud sdělí mi názor.
Vše ve mne sejde se u jednoho stolu,
a pravda ve mně mě pálí jak zázvor.

Přeji si, abych byl úměrně silný.
A mohl směrovat tam, kde chci bývat.
Abych tu nestál jak povaleč líný,
a svoje tajné sny dokázal hlídat.

Přeji si, abych měl dostatek času.
Protrhal kruhy a svobodu cítil.
Abych směl naslouchat vnitřnímu hlasu
a směr, co nabízí svět, za letu chytil.

Ačkoliv, domovem je místo, kde žiji.
Tady jsem vyrůstal, zde souložím, piji.
Mám zde svůj závazek na báze alely?
Budu se bát vpřed jít, zachytit naději?

Jestli změním svůj svět, se již brzy dovím.
Zde mám svou představu, snad sobě napovím.

Podobné témy básní:

alkoholdomovdoufámdrogykamarádipivoČlovek

KONTAKT na autora:   admin@blognet.sk